O knize: 1964 / Oficiální část promočního večírku s proslovy a přáním všeho dobrého už dávno skončila, ale ta pravá zábava, prodchnutý smutkem nálady na rozloučenou, právě začínal. Nejprve na jednom konci, pak na druhém konci obrovského stolu se připíjely, napůl zpívané písně vzplanuly a utichly Děkan fakulty smutně pohlédl na hlučné studenty. Z ústavu odchází další absolventská třída. Od té doby, co se stal vědcem, jich mnoho odešlo. A pokaždé, když je to takhle... Trochu smutné... Jako vždy při takových večerech se hodně mluvilo o setkání o pár let později. Copak nechápou, že to jsou jen slova? Naivní, a proto šťastný. Nikdy se nedají dohromady, a i kdyby se potkali dva nebo tři, ne všichni ze sebe budou šťastní. Ještě netuší, že čas a různé zájmy zchladí jejich současné zapálené city a vyvinou v ostatních takové rysy, které budou pro jejich bývalé spolubojovníky nesnesitelné. Potkají se a budou překvapeni: jak by tyto lidi dříve nepoznali, ale přesto, dobří!